Zhlédnutí: 39
Aneb guláš v českém názvosloví
v oblasti komunitního bydlení
Jako Češka, která je původní profesí taky učitelka češtiny, jsem kdysi silně nesnášela všechny ty anglické názvy a termíny, kterými byla čeština prošpikována. Velký podíl na tom měla taky skutečnost, že tehdy jsem anglicky vůbec neuměla a nechápala jsem potřebu některých lidí cpát anglická slova do češtiny. Taky šla mimo mne skutečnost, že v češtině je už natrvalo tiše a nenápadně velmi dlouho zabydleno mnoho mezinárodních slov.
Lekce anglicky mluvících studentů
To jsem zjistila, až když jsem odešla do Anglie a začala učit češtinu cizince.
Moji studenti byli mistři v pitvání českého jazyka a jeho nelogické gramatiky. Teprve tam jsem si uvědomila, kolik mezinárodních slov již máme v našem jazyce obsažených a nová hromadně přibývají, jak stoupá anglická gramotnost českého obyvatelstva.
A právě při výuce mých zahraničních studentů jsem zjistila, jak používání sjednocených názvů v jednotlivých oblastech života velmi usnadňuje komunikaci a orientaci napříč kontinenty.
Dokonce při neustálém porovnávání českých a anglických slov při výuce češtiny jsem zjistila, že některé věci se v angličtině vyjadřují mnohem snadněji a jednodušeji, mnohem lépe vystihují podstatu věci, takže časem jsem některé české názvosloví pro jeho komplikovanost úplně vypustila ze svého slovníku.
Stejně to máme i při komunikaci v rodině s mými dětmi nebo s krajany žijícími v anglicky mluvícím prostředí – raději zvolíme jednoduchý anglický výraz, než dané slovo nebo ustálené slovní spojení překládat. Protože ten překlad zní často kostrbatě a násilně.
To už tady bylo
Ostatně z historie českého národního obrození známe případy, kdy se taky někteří zarytí příznivci čistoty češtiny snažili pro všechno důsledně vymýšlet české názvy, což ale neprošlo testem času.
V učebnici historie se nám dochovaly vtipné názvy, jako například “čistonosoplena” pro kapesník. My dneska už netušíme, proč kapesník ve své době vadil (Nebo ještě nebyl?), ale používáme to, co je jednodušší – kapesník. Kostrbaté pokusy o českou slovní tvorbu zanikly v čase.
A tak když jsem začala zkoumat, jak je na tom české prostředí v oblasti mého oboru – v cohousingu (volně přeloženo jako komunitního bydlení), tak jsem objevila velký guláš pojmů a zmatky v jejich užívání.
Zjednodušuju
Jako člověk, který má rád věci jednoduché a přehledné, protože to usnadňuje život v naší turbulentní době, jsem se rozhodla vnést trochu pořádku do chaosu v této oblasti.
Vycházela jsem ze své zkušenosti, že anglické názvy používané celosvětově usnadňují život a komunikaci napříč kontinenty.
Taky jsem viděla ve své sociální bublině vědomých podnikatelů, že mnoho z nich rovněž používá celosvětově uznávanou anglickou terminologii pro oblasti, ve kterých pracují.
Takže nic netušíc jsem se nadšeně vrhla do vod facebookových skupin zabývajícím se cohousingem v Čechách a pokusila jsem se vnést trochu jasnosti do toho českého guláše, který jsem viděla, když jsem sledovala komentáře lidí ve skupinách.
Narazila jsem však na odpor typu “Ty nám tady nebudeš nic vykládat, jak to funguje ve světě. My tu máme svůj chlíveček a jsme na něj hrdi. Ty tomu nerozumíš!”
Což je pravda. Nerozumím tomu, proč dělat věci komplikovaně, když to jde i jednoduše? Ale napravila jsem svůj nedostatek ve vzdělání a ponořila se do vod českého komunitního bydlení a začala pátrat, pro CO lidé jednotlivé termíny používají.
Výsledek? Nenašla jsem NIC, co by dávalo nějaký smysl české terminologii v oblasti komunitního bydlení. Jenom jeden velký guláš bez ladu a skladu. Kreativita českého národa v nežádoucí podobě.
Lidé mají hodně osobité představy, co znamenají překlady anglických slov v této oblasti, takže komunitním bydlením nazývají kde co. Včetně klasických nájmů u klasických pronajímatelů bydlení nebo developerských projektů. Což mne úplně fascinovalo. Jak se nálepka “cohousing” lepí na všechno.
Ti více kreativní si vytvořili svoje vlastní překlady anglických slov a to najdete v různé inzerci a propagaci. Přitom často mají na mysli jedno a totéž. Ale používají na to více druhů slov. Proč? K čemu je takový zmatek dobrý?
Nejvíce mne ale dostal název “sdílené domy”. Ten je hodně originální. Než jsem se seznámila s obsahem, co tím jako autoři chtěli říct, neuměla jsem si pod pojmem “sdílené domy” vůbec nic představit.
JAK se to sdílí? Nebo CO se těmi domy sdílí? V čem je to odlišné od komunitního bydlení (cohousingu)? Ptala jsem se sama sebe, než jsem si vše vygooglila a zjistila, že mají na mysli klasické komunitní bydlení = cohousing. A nechápala jsem. Proč? K čemu je takový zmatek dobrý?
Proč měli potřebu si vytvořit extra nesmyslný název? Aby se třeba odlišovali?
Proč autoři těchto extra různorodých slov, které angličtina zvládne popsat a rozlišit úplně jednoduše - cohousing, coliving US/ share house GB - mají potřebu vyrábět takové zmatky v oboru? Nějaké smysluplné vysvětlení?
Navzdory nesouhlasným reakcím některých lidí na můj názor, si pořád myslím, že je užitečné si udělat pořádek i v této oblasti. A to pro snadnější domluvu a přechod na vyšší level cohousingu.
Když si v tom budete udržovat guláš, tak se nikam nepohnete a nedostanete cohousing na vyšší, zralejší level.
Je pochopitelné, že ve věcech je zmatek, když věci startují a formují se. To je přirozený proces. Stejně tak jako když mimino nosí plenky, dudlík a šišlá. Na jeho stupni vývoje to je v pořádku. Není to však v pořádku, pokud dítě šišlá a chce nosit plenky a dudlík ještě v 10ti letech.
To, co stačilo pro cohousing v plenkách, není třeba používat v dalším vývoji. My taky přece nenosíme plenky a dudlík v dospělosti, jenom proto, že nám v tom bylo v dětství dobře a pohodlně.
A vidím to i v Anglii, kde je cohousing mnohem dále než v ČR, že i oni jsou už zase ve stavu přechodu z jedné úrovně na další, protože to staré už nefunguje a je třeba najít to, co funguje v naší nové transformační době. A některé skupiny tady už tuhle novou úroveň ve fungování cohousingových projektů hledají a vkládají do svých záměrů a akcí.
Takže proč se násilně držet v plenkách a přitom chtít, aby tohle rostoucí hnutí vzniklé ze společenské potřeby oficiální instituce braly vážně?
Rozumíte tomu procesu?
Pokud chcete posunout cohousing v Čechách na oblast, kterou akceptují úřady i banky, tak je potřeba z toho chaosu a nepřehlednosti přejít na více jasnou a srozumitelnou úroveň. Více organizovanou úroveň, aby vás oficiální instituce a věřitelé brali vážně a začali s vámi jednat.
Protože na to si stěžovali téměř všichni lidé, se kterými jsem o problémech českého cohousingu bavila. Že v Čechách není k dispozici žádná státní podpora pro cohousing a ani banky nejsou ochotné těmto skupinám půjčovat na jejich projekty peníze, protože to je pro ně něco nového nejasného. A upřímně – v Čechách se ubírajícího hodně alternativním, tudíž nedůvěryhodným směrem pro oko konzervativního pozorovatele. Je logické, že banky či jiné zdroje nepůjčují peníze lidem vznášejícím se na obláčku svých snů, kteří nestojí pevně nohama na zemi. (viz můj článek o sluníčkářích)
To je důvod, proč je velmi užitečné si v oblasti cohousingu začít dělat pořádek a přejít na vyšší úroveň bytí. Protože transformace lidstva směřuje k životu ve vědomých a dobře organizovaných komunitách a je třeba mít připravené kompetentní lídry, kteří budou rozumět těm procesům v tvorbě komunitního bydlení.
Tady v Anglii vidím, že rostoucí zájem a vznikající cohousingové projekty donutily vládu a finanční instituce vzít na vědomí potřebu lidí žít v komunitách s dosažitelným bydlením a nějak na to reagovat, začít oficálně s komunitním bydlením počítat a komunikovat.
Není to proto, že by anglická vláda byla uvědomělejší a rozumnější, než ta naše česká. Angličané o své vládě smýšlejí úplně stejně jako Češi o té své. Ale prostě nelze se vyhnout tlaku širšího hnutí. Hnutí, které neútočí na vládu, ale prostě jenom roste a sílí. Hnutí, které aktivně tvoří namísto stížností, stávek a peticí. To má sílu a vliv!
Proto vidím jako zásadní pro další růst cohousingu v Čechách nutnost přejít na vyšší a lépe organizovaný level fungování jak celého hnutí, tak jednotlivých projektů.
Přestat si amatérsky něco plácat na tom svém pískovišti, protože to my umíme skvěle, to nás naše historie nedostatku naučila, ale začít se učit, jak jít dále a lépe. Rozumět tomu, jak životní procesy a vlny i v této oblasti fungují a jak na těchto vlnách plout nebo dokonce surfovat. Ne jenom těžce “šlapat vodu”. To by mělo být cílem každého, koho téma komunitního bydlení osobně zajímá.
Moje pochopení názvosloví
Takže pojďme se podívat na to, jak vidím konkrétní názvosloví já, jako poradce komunitního bydlení i češtinářka v jednom, když české názvosloví a jejich význam porovnám s anglickými.
V britském provedení se píše cohousing. V Americe totéž je co-housing. Abych zdůraznila tu předponu CO-, kterou anglicky mluvící část planety používá pro vyjádření SPOLU-práce (co-work, co-operation, co-cohousing, co-living, co-op), na chvíli jsem si všechny názvy napsala s pomlčkou.
Dříve jsem s radostí pomlčku v těchto slovech nepoužívala vlivem britského prostředí, protože to při psaní zdržuje, ale když jsem nyní při svém pátrání po významu českého názvosloví do těch slov pomlčku vložila, tak se tyto pojmy najednou ukázaly ve zcela jiném světle.
Podotýkám – je to moje pochopení a usnadnění, celosvětová norma na to neexistuje. Pouze ustálené zvyklosti. Pokud máte na věc jiný názor, směle mi jej můžete sdělit, ale v této chvíli objasňuju to, co jsem pochopila a objevila já.
Navíc mým cílem není nalezení totální jazykové správnosti českých názvů, ale zjednodušení a sjednocení se světem. Protože tady není žádný důvod být originálně zmatený a odlišný.
Tudy cesta nevede
Cohousing = komunitní bydlení.
Jsem si dosud myslela. Než jsem zjistila, že pro Čechy výraz komunitního bydlení zastřešuje všechno, co zavání nějakým druhem společného bydlení.
Kdyby se toho však drželi, bylo by to fajn a (skoro) logické. Ale česká tvořivost se rozhodla jít do akce a vytvořila pro komunitní bydlení další řadu českých názvů.
A tady zmatek začíná. A pokračuje, když slovo co-housing přeložím jako spolu-bydlení. Pod názvem spolubydlení se zase v Čechách skrývá vše, co se v Anglii nazývá share house (sdílené bydlení). V Americe co-living.
Tady jsem svoje úsilí po nalezení nějakého smyslu v českých překladech vzdala a rozhodla jsem se objasnit anglické pojmy, co znamenají a jak je překládám já. Protože v té džungli českých názvů nevidím žádný systém. Jedná se podle mne jenom o zavedené místní názvosloví, které vzešlo ze špatného překladu nebo neznalosti obsahu daných pojmů. A z malé snahy dát věcem nějaký řád.
Jaké pojmy se používají v zahraničí a pro co
Cohousing/Co-housing = komunitní bydlení
Cohousing je pro mne v doslovném překladu spolu-bydlení,
ale já bych tu vůbec nepoužívala český doslovný překlad, protože ten se zase míchá s dalším českým názvem, a tím je společné bydlení. A zmatek je na světě. Češi jsou národ tvořivý, ale ne každý výtvor tvořivého ducha je užitečný. Umíte někdo objasnit, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma pojmy? Co tím chtěl básník říct?
Podle mne pojem spolubydlení svým obsahem a tak, jak jej chápou Češi, odpovídá anglickému coliving / share house. Tzn. jedná se o dva různé názvy pro stejnou věc. Což většinou není cohousing, protože obyvatelé nemají moc šancí rozhodovat o tom, co a jak se bude v jejich domě odehrávat.
Proto považuju za více vypovídající slovu cohousing český ekvivalent komunitní bydlení. Které jasně vystihuje, co to znamená: Komunita bydlí společně.
Jasné jako facka. Vůbec si za tím nepředstavuju a nemohu zaměnit bydlení jednotlivců v colivingu (sdíleném bydlení, někde spolu-bydlení nebo společné bydlení). Tyto dva pojmy cohousing a coliving jsou jasně odlišitelné.
Ale bydlet společně může různými způsoby. Podle toho,
- kdo je vlastníkem projektu a
- jakým způsobem je řízen.
I v britském prostředí je velmi mnoho variant společného bydlení, ale slovem cohousing se popisuje a odlišuje
-
Zcela samostatné bydlení
takový typ bydlení, kdy skupina lidí žije v komunitě, každý z nich má zcela samostatný nezávislý domov (dům nebo byt) s veškerým příslušenstvím jenom pro sebe (koupelna, kuchyně, obývák)
-
Společné prostory
a k tomu navíc existují ještě společné prostory (kuchyně, společenská místnost, zahrada, společné obchodní prostory, společná auta) pro společný komunitní život.
-
Vlastní a řídí jej skupina
Vlastníkem NENÍ jednotlivec, který nemovitost pronajímá, ale i rozhoduje o členech a dění v nemovitosti. Vlastníkem ale může být skupina, která si jako organizace může pronajmout dům od vlastníka a fungovat v něm jako typická cohousingová skupina = tj. řídí a rozhoduje vše společně. Nikdo nemá většinový hlas.
-
Užitečnost pro širší společnost
Co je typické pro cohousingy v zahraničí, je skutečnost, že lidé neutíkají do lesů a nemají potřebu plácat domy z hlíny a slámy, vracet se k oblečení předchozích generací jakože eko a úcta k tradicím, ale usilují se tvořit zdravé prostředí s vysokými eko standardy přímo ve městech.
Prostě stojí nohama na zemi a obnovují smysluplný a příjemný život ve městech. Neutíkají od problémů do lesa. Jakkoliv je to lákavá představa, život v takové přírodě.
Žijí tady a teď v naší době a využívají to, co naše doba nabízí. Což jsou ekologické stavební materiály. Například známý projekt Lilac Leeds má domy postavené ze dřeva, slámy a vápna a můžete si na internetu najít, jak odlišně – současně a moderně – vypadají odlišně od toho, co si tvoří Češi ve verzi sluníčkáři.
Cohousing není o vlastnictví projektu jedním člověkem. Je to vlastnictví i zodpovědnost celé skupiny.
Mini cohousing
Existují i Mini co-housingy, kdy si skupina lidí koupí nebo pronajme společně menší dům a tam žijí zcela podle zásad standardního cohousingu = společné vlastnictví i zodpovědnost za chod, společné rozhodování, práce i zábava.
Pokud je to zakoupené bydlení, je možné vytvořit jednotlivé samostatné bytové jednotky jako třeba garsonky, většinou se ale zůstává u typu coliving /share house, kdy lidé mají samostatné jenom pokoje a vše ostatní je společné.
Ale na rozdíl od bydlení typu coliving / share house lidé přebírají zodpovědnost za celý projekt, i když je pronajatý, a společně rozhodují a řídí, co a jak bude. Lidé tady nejsou tolik závislí na majiteli nemovitosti jako je tomu u typických coliving projektů organizované pronajímatelem. Tyto mini cohousingy většinou taky nezasahují svým vlivem do širšího prostředí, žijí si jenom samy pro sebe. Což není špatně, pokud si umí nastavit hezké spolužití i prostředí. I to vyžaduje obrovský kusy práce.
Coliving (US) / share house (GB) = sdílené bydlení
v mém překladu a pochopení sdílené bydlení – sdílíte některé části bydlení s druhými – je další anglický pojem, který mi léta zjednodušoval život. Každý tady ví, o čem je řeč. Neztrácíte se v pojmech. Český termín spolubydlení je už nadbytečný a nevystihuje tak přesně to, jak celý proces funguje. Takže málo užitečný.
Velmi oblíbený způsob bydlení nejenom pro studenty a lidi s nižší hranicí příjmu, ale tady v Anglii i zcela běžné a často pěkné bydlení pro pracující profesionály, kteří si díky vysokým cenám bydlení nechtějí platit celý byt pro sebe. Takže pokoj v takovém bydlení má často i vlastní koupelnu a WC. Společné k užívání jsou jenom kuchyně, obývák a často zahrada.
-
Bydlení není samostatné, nemá veškeré vybavení
V coliving/share housech - ve sdíleném bydlení - má každý člověk pouze svůj vlastní pokoj a společná je kuchyně, koupelna, obývák a zahrada, pokud je součástí. Některé pokročilejší share housy mají v každém pokoji i vlastní sprchu a WC, ale vše ostatní je stále společné.
-
Rozhoduje majitel objektu
Jako řadový nájemník nemáte moc šancí si rozhodovat o tom, co a jak bude, a většinu lidí v share housech to ani nezajímá. Berou svůj pokoj hlavně jako místo na přespání. Jiná situace nastává, pokud si celou nemovitost pronajme skupina.
-
Nejsou ambice budovat komunitu
každý si zde více žije sám pro sebe. Často se stává, že se lidé v takových domech ani pořádně neznají. Pouze od vidění.
-
Není tam společná zodpovědnost
Protože lidé jsou zcela závislí na rozhodnutí někoho jiného, nemají často ani žádnou zodpovědnost za to, jak v domě žijí. A ty podmínky mohou být občas velmi divoké.
@ V některých share housech lidé jenom bydlí a navzájem se vůbec nesetkávají, nespolupracují, v některých se scházejí ke společné zábavě a jídlu. Je zajímavé, že ne už tak ke společné údržbě a úklidu jako to bývá v cohousingových projektech, které mají jinou míru zodpovědnosti.
@ Ale co je typické pro tento druh bydlení je – že majitel pronajímá jednotlivé pokoje a lidé nemají (téměř vůbec) žádnou zodpovědnost ani pravomoc rozhodovat o tom, co a jak tam bude. A ani se o to nesnaží. Jsou v závislém stavu na majiteli nemovitosti.
@ Společným rysem mnohých share housů je i to, že tam vládne slušný nepořádek a špína. Nikdo za nic nezodpovídá, nikdo se o nic nestará. Včetně majitelů nemovitosti. Ti jenom inkasujou peníze. Jsou výjimky, že se sejdou lidé, kteří jsou schopni dbát na čistotu a pořádek, ale není to pravidlem. Vím o čem mluvím, sama jsem v share house kdysi bydlela a taky jsem share housy uklízela.
Coliving (share house) se jako pojem nevyskytuje v Anglii moc často. Musím říct, že za dobu mého působení v oblasti britského cohousingu jsem se s ním nesetkala vůbec a mám pocit, že je to proto, že Angličané mají pro tento druh bydlení svůj vlastní název – share house/home.
Coliving je totéž co share house, kdy nějaký majitel to takto nazve, ale stále platí, že tam člověk má svůj soukromý pokoj a vše ostatní jako je koupelna, kuchyně a obývák je sdílené. Takže typický share house. Nebo typický coliving?
Jenom se nějak očekává, že v coliving projektu budete žít jako parta. Protože tento způsob bydlení se stal módním nabízet seniorům. Jakýmsi nařízením shora, protože tam zase o ničem sami nerozhodujete, vše je v rukách majitele. Ten to nazval colivingem a tím vám sděluje, jak se tam máte jako družit, i když lidi do tohoto bydlení vybírá on. Vy se maximálně můžete rozhodnout, co si uvaříte ke společnému obědu nebo jakou kytku si vysadíte na zahradě.
Kdyby bylo na mne, já bych pro zachování jednotnosti systému smazala ten zažitý název share house a přejmenovala ho na coliving, protože to je podle mne totéž a odpovídá svým obsahem všem těch anglickým co- (co-work, co-operation, co-cohousing, co-living, co-op). Ale název share house je pro Brity velmi typický a přesně vystihující podstatu bydlení, takže změna se nekoná. 🙂
Doporučení na závěr?
S tím vším, co jsem výše popsala, doporučuju udělat v české cohousingové terminologii jednoduché změny, které mohou vymazat ten chaos, který v této oblasti vládne.
A používat rovněž jenom dva jednoduché termíny pro popis toho, co se nabízí nebo o co se usiluje. Jako to je v zahraničí. Všechno ostatní je nadbytečné a lze smazat tím, že se přestane používat. Tak jednoduché to je.
Sdílené bydlení (= Coliving/Share house)
Komunitní bydlení (= Cohousing)
Upozornění: Článek nebo jeho části prosím sdílejte pouze s odkazem na tuto stránku. Děkuju.
Zajímá vás téma cohousingu a budování vědomých komunit více do hloubky? Připojte se ke mě na FB stránce (což ale není moc spolehlivé, FB moc příspěvků neukazuje), nebo se přihlašte k odběru novinek z mého blogu (doporučeno). 🙂
Pokud chcete mou práci podpořit, a ještě k tomu dostat přístup k obsahu navíc i jiným výhodám, staňte se mým patronem a podporujte mne i sebe na portálu Buy me a coffee.
