Zhlédnutí: 112
V září 2021 jsme spolu s klientem absolvovali objednanou poznávací Cohousing Tour napříč Anglií. Cílem bylo navštívit cohousing projekty v různých fázích vývoje, mluvit s lidmi o výhodách a nevýhodách, jak začínali, jak si organizují lidi, věci, procesy a vztahy.
Jako první jsme narazili na překážku obvyklou u všech dokončených velkých projektů: Vzhledem k velkému zájmu o návštěvy a prohlídky většina z nich má striktně stanovené podmínky a data (někdy žádné, nebo pouze jednou ročně), kdy jsou ochotni přijmout návštěvy. Jak nám to na jednom místě vysvětlili “My jsme tu přišli žít, ne se předvádět”.
Nicméně u dvou hotových projektů se nám podařilo dostat na prohlídku a mluvit s lidmi, i když jsme šli zcela mimo hlavní termíny a oficiální souhlas.
Než se ale pustíme na cestu, chci říct, že na anglické formě cohousingu je pro mne nejvíce atraktivní skutečnost, že
to je pojato jako bydlení pro mainstream. Jakkoliv se většina projektů soustředí na ekologii a udržitelný život, hledají ekologické stavební materiály současnosti, nesnaží se vracet do minulosti a plácat domky z hlíny a ze slámy. Nejdou tak výrazně alternativní cestou, jako to je u českých projektů, které se teprve učí komunitní bydlení tvořit. Jenže právě alternativní postoje, vzhled a postupy odrazují od spoluúčasti většinovou část zájemců.
Že se příliš nesnaží prchat do lesů a pryč od lidí, ale své projekty staví uprostřed měst a tvoří si své Nebe na Zemi přímo tam, kde jsou. Často také rekonstruují staré domy ve městech. A pak učí druhé, jak na to.
Falmouth, Cornwall
Jako první naše cesta vedla z Manchesteru dolů do Cornwallu, do Falmouth.
Velmi rychle jsme byli zbaveni iluze, že se po cestě pokocháme krásou anglické krajiny, protože jsme většinu naší cesty strávili na dálnici v rušném provozu a v dopravních zácpách, takže z plánovaných šesti hodin na cestě do Cornwallu jsme dorazili navečer po devíti hodinách. Totálně znavení z cesty po přeplněné dálnici.
Oficiálním důvodem byla návštěva připravovaného cohousing projektu Ambos (jehož jsem už téměř 4 roky součástí) a zkušeného lídra, který projekt vede. Jakkoliv důsledně trvá na tom, aby rozhodovali a tvořili všichni členové komunity, tak pořád je to on, kdo již několik let se drží své vize a krok za krokem vede ostatní k výsledku. Protože má jasnou celkovou vizi. Nikoliv pouze chtění. A kromě vize i mnoho odborných znalostí, protože je architekt. Na jiném místě jsme se dozvěděli zajímavou zvláštnost, že všechny dokončené projekty mají mezi sebou jako aktivního člena nějakého architekta.
Já jsem se k projektu v minulosti přidala, protože velká část Miguelovy vize (lídr projektu) byla shodná s vizí, kterou jsem dostala i já pro svoje projekty.
Součástí mojí vize byla i informace, že to, co já mám vytvořit, je pokračování a naplnění nedokončené mise Jednoty bratrské a Moravských bratří a odkazu Jana Ámose Komenského ohledně dědictví českého národa (proto Czech Wells = České studny): tj budování svobodných osad (a tím národa) žijících v souladu s vesmírným řádem.
Jedna taková silná osada Moravských bratří byla i tady v Manchesteru a i po tolika staletích zde stojí její kostel, škola a funkční domy k bydlení. Jako živý důkaz šikovných českých rukou a poctivého přístupu k práci. Čímž jsme si jako národ v historii dobývali velký respekt na všech kontinentech, kam český člověk vkročil a začal tvořit.
Dokončení mise Jednoty bratrské a Moravských bratří v budování zdravých komunit však v současné době již nemá probíhat starou křesťanskou cestou, která byla pokroková ve své době, ale již dlouho není aktuální díky tomu, kam se křesťanství v mezičase posunulo. Nebo spíš neposunulo. I když křesťanské principy pro vztahy a život jsou platné stále, my jsme ve svém vývoji a napojení na Boha/Zdroj dneska mnohem dále a tvoříme nebo měli bychom tvořit projekty z této vyšší úrovně poznání. Projekty a komunity Nové Země.
K projektu ve Falmouthu jsem se přidala právě proto, že i Miguel dostal stejnou vizi a poznání o práci Moravských bratří jako vzor / inspiraci k následování. Znamení na cestě jsou důležitá. Bůh/Vesmír připravuje vhodné spolupracovníky velmi podobným způsobem a ta podobnost v některých neobvyklých detailech jsou znamení, která nám ukazují cestu. Je moje dosavadní zkušenost.
Plán byl, že se sejdeme v sobotu s Miguelem na večeři a popovídáme o projektu, který je ve fázi přípravy cca 4 roky. Výsledkem ale bylo dvoudenní povídání, které nám Vesmír zařídil i se vším okolo navíc k našemu plánu, včetně nečekaného odblokování projektu Ambos.
Stejně jako jsme s naším českým klientem energeticky vyčistili jeho projekt v Čechách, napojili se na ducha místa a přesvědčili škodící entity (duše zemřelých) k odchodu nebo ke spolupráci, totéž jsme udělali i ve Falmouthu.
Objevili jsme ducha místa, dozvěděli jsme se, proč je projekt blokovaný a domluvili jsme s entitami odchod nebo spolupráci. Tady ve Falmouth jsme se navíc dozvěděli, kdy a jak se to odblokování začne projevovat v realitě a co pro něj musí udělat lídr projektu. Takže se těším, až výsledky uvidíme v hmotném světě.
Po těchto zkušenostech vám doporučuji si energeticky vyčistit místo, o které máte zájem, a domluvit si s tam žijícími entitami, aby vás ve vašem projektu podpořily. Namísto pravděpodobného blokování. I když to místo není dosud vaše, tyhle bytosti mají přehled o tom, kdo se o místo zajímá, z jakého důvodu, a jaké má kvality a schopnosti pro zvládnutí celého projektu.
Dobrou zprávou je, že tyto entity – z mé zkušenosti – velmi dobře a rychle chápou novou situaci a jsou schopny sebereflexe (zhodnocení svých možností) daleko rychleji a lépe, než se to děje u žijících lidí. Takže domluva je vždy možná. Navíc jim záleží na prospěchu a prosperitě daného místa a lidí, proto je stačí přesvědčit, že jste kompetentní pro daný projekt a máte o spolupráci vážný zájem. Pokud se s nimi nedomluvíte, ony jednají v rámci svých zkušeností a naučených programů – a to nechcete.
Co mne mile potěšilo ve Falmouthu, byl fakt , že duch toho místa byl v jednom stromě na pozemku (žlutý kroužek na fotografii). Když jsme přišli blíž, zjistili jsem, že je to zvláštní strom, který má různé typy listí. Žeby nějaký nový přírodní úkaz?
A pak jsme objevili, že tento strom vznikl původně ze tří semínek různých druhů listnáčů, které se během růstu navzájem tak obtočily a sjednotily, že navenek vypadaly jako jeden strom, ale ve skutečnosti jsou to tři stromy (individuality) spletené v jeden. Tak typický symbol pro cohousing = jedno tělo a jedna duše.
Ve Falmouthu jsme nakonec strávili dva dny povídáním o cohousingu, jak si projekt financují, jak budují vztahy, jak plánují nabídnout bydlení, o údajné podpoře státu, která ve skutečnosti zase až tak nefunguje, ale zato (z našeho úhlu pohledu) úspěšně blokuje zájemce o cohousing … a spoustu dalších užitečných objevných detailů, které budu sdílet později.
Naše cesta byla nečekaně zajímavá tím, jak jsme se napojovali na ducha místa různých projektů a dozvídali se jejich názory na budoucí stavby. Například nám byl doporučený jeden developerský projekt na naší cestě, který staví cohousing.
Pokud se jde cestou od developera/pronajímatele směrem ke skupině za účelem obsazení domů a bytů (primární cíl je zisk z nemovitosti), je to americký model cohousingu a není to klasický model cohousingu, který pracuje od počátku se skupinou a teprve potom staví bydlení (primární cíl je skupina a vztahy v ní).
Na webu tohoto projektu vše vypadá skvěle, energie stavby na místě je však zcela odlišná a nepřívětivá, protože nerespektuje ducha místa, který v nesouhlasu vyklidil pole. Je to stavěno jako klasický developerský projekt, co nejvíce domů s malými okny natlačeno na sebe. Krásné tiché místo v přírodě a ústraní bylo proměněno v klasickou městskou zástavbu. I když lidé z tohoto projektu mají svou funkční skupinu již vytvořenou a funkční dlouho.
Jakkoliv kolem projektu už komunita existuje, vypadá spokojeně, tak návštěva místa ukázala, že je tam energeticky mrtvo. Místo ztratilo své původní kouzlo a svého ducha.
Což v praxi možná přinese jako výsledek to, co se developerským projektům běžně děje: že jsou jenom krabicemi na přespání a to, co se děje mnoha cohousingovým projektů postaveným developerskou cestou – že jsou jim společné prostory k ničemu, protože lidé se nedruží. Nemají podporu ducha a bytostí místa. Společné prostory pak jenom prodražují cenu bydlení. A neviditelné síly daného místa projekty blokují. Ne nadarmo přírodní národy ve svém napojení na energie vesmíru se vždy staraly jako první o soulad s energií místa.
Proto je tak důležité si budovat nejprve silnou a kompetentní skupinu od začátku, protože tyto síly přesně vnímají, kdo jste, a zda máte potenciál celý projekt dokončit a provozovat. To byl pro mne důležitý objev na cestě z hlediska mojí práce s energiemi neviditelného světa a energetického čištění.
Menhiry v Cornwallu
Večer před odjezdem z Cornwallu jsme se ještě vypravili na prohlídku místních silových míst s menhiry, kterých je v Cornwallu velké množství. Menhiry, které jsme navštívili (The Merry Maidens of Boleigh Stone Circle, Tregiffian Burial Chamber), byly na odlehlých a velmi tichých místech, takže se nám dařilo se napojovat na energii těchto kamenů a přijímat z nich informace pro sebe.
Ostrov Isle of Wight
Z Falmouthu jsme se vydali podél jižního pobřeží Anglie směr Southampton (místo vyplutí Titaniku a mnoha lodí plných lidí směřujících s nadějí do právě objevených koutů světa – Amerika, Austrálie, Kanada, Jižní Afrika…), kde jsme měli zabukovaný trajekt na ostrov Isle of Wight.
Na ostrově jsme měli domluvenou schůzku s místním správcem a poradcem pro cohousingové projekty a jedním začínajícím projektem. Doufali jsme, že se dozvíme další užitečné informace, jako tomu bylo ve Falmouthu, ale nedopadlo to podle našich představ. Možná už víme sami o cohousingu dost a nic nás nepřekvapí? Jakkoliv já osobně jsem ocenila velmi rychlé a spolehlivé jednání a domlouvání s našimi hostiteli, což na anglické poměry není úplně obvyklé.
Takže jsme si udělali aspoň večer v kempu na pláži piknik a na chvíli si odpočinuli od náročného cestování.
Směr Colchester
Brzy ráno jsme opustili ostrov, zpátky na trajekt a směr na naši další zastávku – Colchester.
Colchester je relativně krátce dokončený projekt zrekonstruovaného mlýna, lidé se tu nastěhovali přesně se začátkem covidu. Takže super načasování. Patří ale mezi projekty, kde návštěvy přijímají maximálně jednou ročně. Pro mne návštěvu úspěšně osobně domluvila až dcera, která zde studovala.
V Colchesteru postupovali odlišným způsobem, než je pro cohousingy v UK obvyklé, a to sice cestou, kterou je dobré následovat – velmi dlouho budovali skupinu jako první a souběžně hledali místo ke stavbě. Původně žili všichni v Londýně nebo dokonce v jiných zemích.
Když ale objevili vhodné místo v Colchesteru, část skupiny se rozhodla pro realizaci tady a oddělili se od původní skupiny. Na rozdíl od běžných postupů při tvorbě cohousingů v UK již měli stmelenou skupinu a nečekali na státní dotace. Svůj projekt financovali společnými silami sami. Bez pomoci státu. A bez pomoci hlavního developera či pronajímatele, jako to je obvyklé všude jinde, kde lidé nemají dostupné peníze do startu.
Důsledně tady dbají na to, aby v projektu pracovala a rozhodovala celá skupina. Nikoli jednotlivec. Mají nastavena poměrně striktní pravidla ohledně fungování skupiny a vztahů v projektu a na celé atmosféře projektu je to pozitivně znát.
Mají promyšlený i budoucí vývoj projektu tak, aby se nestalo, že celý projekt skončí díky přestárlosti obyvatel. Udržují vztahy s potenciálními zájemci o nastěhování roky dopředu, až se uvolní další místo v projektu z jakéhokoliv důvodu.
Zajímavé bylo potvrzení skutečnosti, že tam, kde je skupina vytvořena a fungující dlouho před startem projektu, tak tam je velmi nízká fluktuace lidí v projektu. Většinou jenom proto, že někdo zemře nebo se stěhuje jinam někde za prací. Nemají tam moc případů nevhodného chování a odchodů z projektu, a pokud se tam takové jednání vyskytne, umí si s tím poradit.
Projekt dále po dokončení rozšiřují o koupi a rekonstrukci další budovy pro pronájem bytů.
Mne osobně nadchla energie žen v projektu, přestože je to projekt pro lidi nad 50 let. A žijí zde jenom páry. Ženy, které nás provázely, byly velmi aktivní a moudré. Ale i patřičně rázné a asertivní, pokud něco nebylo v souladu s jejich pravidly pro zdejší život. Prostě žádný domov důchodců, jak by se dalo očekávat, ale projekt aktivních moudrých seniorů, jakých je v Anglii hodně. Pro mne tam byla krásná ženská energie v akci.
A zpátky do Manchesteru
Cohousing Lancaster
Posledním dokončeným projektem, který jsme navštívili, byl známý projekt Lancaster Cohousing.
Tohle je projekt, který taky vznikl klasicky pro cohousing = vytvořila se skupina, která projekt vedla a postavila. Na rozdíl od Colchesteru je tu však znát, že projekt je vedený hlavně v mužské energii a mnohem volněji bez extra pravidel. Což bylo na místě energeticky i organizačně znát.
Projekt vznikl a funguje na nehostinném kamenitém místě, to je neobvyklé. Je sice na konci města u řeky, což je skvělé v létě, ale vznikl na místě staré továrny a kontaminované půdy, takže projekt je vtlačen do skály a nejsou tam vlastní zahrádky, díky nevhodné půdě. Veškerou zeleninu kupují ve velkém za velkoobchodní ceny, stejně jako potraviny. A jednotlivé rodiny si pak dokupují, kolik potřebují.
Zajímavá taky byla ukázka toho, co mají asi všechny cohousingové projekty zavedené, a to je “carpool”. Půjčovna aut pro obyvatele cohousingu. Většina projektů silně omezuje držení aut pro jednotlivce. V rámci pozitivního dopadu na klima planety.
Stejně tak asi všechny projekty mají obvykle dva pokoje pro hosty, pro návštěvy trvale bydlících lidí, kteří mají malé byty.
Čechy tady v Lancasteru znají, protože jejich hydroelektrárnu opravovali Škodováci. Takže milá připomínka našich profesionálů v cizině na závěr naší Tour.
Co mi osobně Cohousing Tour přinesla?
Viděla jsem naživo cohousing projekty a lidi, které jsem znala dosud jenom online. Je dobré si porovnat realitu s představami a domněnkami. Dozvědět se zákulisní informace.
Potvrdilo se mi, že projekty stojí nebo padají na vztazích. Buď je včas budujete nebo ne, a podle toho celý projekt vypadá. Buď máte jako jednotlivci i skupina schopnost i ochotu budovat vztahy, nebo ne, a na projektu je to znát.
Všechny naučené ezo kecy ezo učitelů se ukážou v pravém světle jako bezcenné, pokud je taky nežijete. A pokud jim skutečně do hloubky nerozumíte. A to při společném soužití taky objevíte. Čajové dýchánky, společné meditace a praktikování jógy, iluzorní život v “lásce a míru” rychle vezme za své, když musíte čelit každodenní realitě a skutečně osvojeným (nebo neosvojeným) dovednostem pro život u sebe i jednotlivých lidí.
Jakkoliv považuju spiritualitu a práci s energiemi neviditelného světa za nezbytnou každodenní součást života, společná cesta přesně ukáže, kdo jenom papouškuje naučené ezo fráze, stylizuje se do nějaké naučené pózy, a kdo skutečně spiritualitu žije. A kdo je dobře ukotvený v hmotném světě. Což je naprosto nezbytné!
V Anglii se nepěstuje oblíbený diskriminační sport jako je to v českých pokusech o cohousing, a tím je zkušební doba po nastěhování do projektu. Vůbec nechápali smysl tohoto opatření, jako jsem to nechápala ani já, když jsem tento oblíbený zvyk v Čechách objevila.
Mít zkušební lhůtu v bydlení, je diskriminační v tom smyslu, že ohrožujete základní potřeby a práva člověka na stabilní zázemí. A rozumný člověk na takové páky a jednání nepřistoupí, protože ví, že se stane velmi závislým na charakteru a jednání těch, co mu bydlení pronajali. I když je to skupina.
Jakkoliv vím, že u soukromých pronajímatelů to je běžné, protože oni nemají většinou nástroje poznávání lidí předem, jako mají nebo mohou mít cohousingové skupiny.
Více jsem si zvědomila, jaký je rozdíl mezi tzv. americkým cohousingem, kdy projekt buduje developer (pronajímatel) a pak do něj shání lidi, a mezi klasickým SKUTEČNÝM cohousingem, kdy se tvoří nejprve skupina, a ta postupně buduje celý projekt společně. Je to pro tuto skupinu delší a transformační proces. Ale podle mých zkušeností vyšší kvalita spolupráce a života v projektu.
Bylo pro mne zajímavé – a potvrzující – vidět skupinu, kde se velmi pečlivě organizovaly vztahy a pravidla fungování (ženská energie v akci), a kde naopak se nechal volný průběh vztahům a pravidlům. Kde se vypustila ženská část energie a práce (když pominu ono klasické vaření pro skupinu) a žilo se jenom na úrovni mužské energie. Více o rovnováze mezi mužskou a ženskou energií v rodině a komunitě najdete zde.
Připomínku toho, jak je důležité hledat do projektu kompetentní lidi pro jednotlivé oblasti činností a fází projektu. Sluníčkáři neukotvení v hmotném světě vám projekt nepostaví. Vznášení se na obláčku růžových představ o krásném budoucím bydlení v přírodě pro realizaci nestačí. Než se tak stane, musíte tvrdě odmakat v projektu spoustu let. A nechcete celý projekt táhnout sami, že?
Můžete jít tou rychlou cestou, že nějaký pronajímatel/developer vám projekt postaví a vy se jenom nastěhujete, ale neprojdete svým procesem transformace a růstu a vztahy budou fungovat na odlišné úrovni, než je tomu ve skutečných cohousingových projektech. Nastěhujete se do projektu, kde je všechno natvrdo již dané a vy si nic moc nemůžete přizpůsobit potřebám svým i celé skupiny.
Osobní rozhodnutí se v rámci budování cohousingu zaměřit na ženy jako tvůrkyně vztahů a komunit. Muži jsou pro existenci a vznik cohousingu velmi žádoucí spolupracovníci pro svůj tah na branku a oblibě stavebních témat, které ženy nemají rády. Ale muži hledají hlavně čísla, fakta, zbytek pro ně často není důležitý.
Jejich neochota se věnovat rozvoji vztahů a neochota akceptovat skutečnost, že existuje taky neviditelný svět, jehož zákonitosti je třeba pro úspěch vztahů v rodině a komunitách znát, ignorace práce s neviditelným světem energií – to mne na naší Cohousing Tour nepotěšilo a živě jsem mohla vidět a cítit, jak vypadají komunity, kde je v rovnováze mužská a ženská energie a kde vede hlavně mužská energie a přístup.
Proto vidím jako velmi důležité, aby ženy začaly sbírat odvahu a sebevědomí k tomu, být buď rovnocennými a akceptovanými členkami domácnosti i komunity, nebo dokonce k tomu si vybudovat svoje malé projekty pouze s ženami a jejich dětmi na palubě. Aby se přestaly bát, že na to nestačí nebo nevědí jak na to. Protože “jak na to” se dá naučit za pochodu. I bez vhodných mužů na palubě.
V UK existují cohousingy pouze pro ženy, které si je samy vybudovaly navzdory pokročilému věku, ale neslyšela jsem dosud o žádném cohousingu, který by si vybudovali pouze muži. Domnívám se, že je to právě kvůli neochotě mnohých mužů se podílet na tvorbě vztahů a spolupráci. Bez čehož žádný cohousing ani jakýkoliv smysluplný vztah nemůže vzniknout. Samozřejmě se to netýká vědomých mužů, kteří už takové překážky překonali. Jenže zatím jsou jak v rodinách, tak v komunitách silně nedostatkovým zbožím.
Užitečné doporučení, které mne předtím vůbec nenapadlo: Pokud tvoříte skupinu a chcete jít na další level vývoje a spolupráce, když už máte základní tvůrčí tým a myslíte to s cohousingem vážně, zajeďte si nejprve někam na společnou několikadenní dovolenou, nejlépe poznávací akci, kde je třeba organizovat procesy a lidi a přizpůsobovat se kolektivu. Kde nemáte možnost se zavřít pohodlně za dveře svého domova či hotelového pokoje a do společnosti ostatních vstupovat jenom když se vám chce se jít pobavit. Kde se musíte přizpůsobit za běhu domluvenému procesu i druhým lidem, a nelze z toho vystoupit. Stačí pár dnů a máte jasno v tom, kdo jste a co chcete. Nebo co nechcete.
V prostoru mimo vaši komfortní zónu a zajeté zvyklosti velmi rychle zjistíte, slabé a silné stránky své i ostatních, zjistíte úroveň ochoty i schopnosti spolupracovat, své i ostatních, a podílet se na společném díle. Velmi přesně a rychle si ujasníte, co v projektu, ale i pro sebe chcete a co nechcete. Odkryje se charakter a dovednosti vaše i těch ostatních. Překvapí vás, co všechno se dozvíte o sobě i ostatních.
Aby se vám pak nestalo to, co nám říkali v jednom z navštívených míst, a na co dojelo velmi mnoho projektů – že i když skupina úspěšně fungovala několik let před dokončením projektu, vybudovala společně celý projekt, po nastěhování zjistili, že někteří lidé se nemohou vystát a domluvit. Prostě proto, že pak se vztahy přesunou na úplně jinou úroveň spolupráce, mnohem těsnější, stejně jako v jakémkoliv partnerském vztahu, a vy z toho už pak nemáte úniku.
Máte za sebou obrovské finanční i časové investice a zboří se vám veškeré iluze a sny o pohádkovém bydlení a růžovém životě v komunitě.
Takže za mne brzká společná cesta s jasně daným pracovním programem je skvělá poznávací akce pro všechny zúčastněné. Zejména pro Čechy, kteří mají většinově tak silné sklony k individualitě a respektování pouze svých zájmů, a malou ochotu spolupracovat a přizpůsobit se celku. Kterým nikdo od malička nevštěpoval návyky spolupráce a respektování vyššího zájmu celé skupiny, jako to je běžné tady v Anglii nebo v Německu. Pokud vyjedete za hranice Čech, můžete tento silný český individualismus vidět ještě zřetelněji. Což se týká i mne. Pečlivě si vybírám, s kým spolupráce ano, a s kým ne.
Upozornění: Článek nebo jeho části prosím sdílejte pouze s odkazem na tuto stránku. Děkuju.
Zajímá vás téma cohousingu a budování vědomých komunit více do hloubky? Připojte se ke mě na FB stránce (což ale není moc spolehlivé, FB moc příspěvků neukazuje), nebo se přihlašte k odběru novinek z mého blogu (doporučeno). 🙂
Pokud chcete mou práci podpořit, a ještě k tomu dostat přístup k obsahu navíc i jiným výhodám, staňte se mým patronem a podporujte mne i sebe na portálu Buy me a coffee.
