Sluníčkář vs Pragmatik v cohousingu

Shlédnutí: 82

Nedávno jsem se dostala do diskuze s jedním člověkem o tom, kdo je vlastně ten sluníčkář, o kterém se hodně zmiňuju ve svých článcích na téma cohousingu. 

Dotyčný člověk považuje za sluníčkáře všechny, kdo se tváří pozitivně, mluví sladce, mají velké sny, ale nedostatek financí na jejich realizaci. Jak jsem pochopila.

Tenhle úhel pohledu mne překvapil, protože znám dost lidí, kteří jsou skutečně pozitivní, sní si své sny a hledají cesty k nim – ale peníze na ně nemají. Zatím. Ale to vůbec automaticky NEznamená, že tito lidé nejsou ukotveni v hmotné realitě. Jak se u sluníčkářů předpokládá.

Je třeba hlubšího pohledu dovnitř, co se za nedostatkem peněz osobních nebo na projekt skrývá. Aby člověk mohl zahlédnout důvod nedostatku financí.

  • Zda je to naivita a absence finanční gramotnosti (což je pro sluníčkáře v mém chápání typické).
  • Zda je to lenost se o peníze a svůj hmotný svět a peníze starat. 
  • Nebo zda jsou za tím staré rodové programy a programy z dětství, které si každý vědomý člověk postupně na své cestě životem energeticky zpracovává a čistí. A jak známo, to vše chce svůj čas. 
  • Ale i když se cítí člověk finančně v pohodě, jak si navyšuje svoje sny a touhy, čeho by chtěl dosáhnout v osobním životě nebo v podnikání, vždy tam narazí na nějaké limity ve svých mentálních programech, které mu nedovolují se posunout snadno a lehce na vyšší úroveň.

Kdyby práce se hmotou a financemi byla tak jednoduchá, tak tyto lekce máme všichni zvládnuté a už sem na planetu nemáme důvod přicházet. 

Znám spoustu zralých pozitivních lidí, kteří si žijí prakticky a vědomě své životy v hmotné realitě, ale i přesto neoplývají penězi. Buď jsou s tím v pohodě, nebo se svými limity dále pracují.

Na druhou stranu znám dost lidí bez finančních problémů, kteří zase naopak nemají zvládnutou práci s emocemi a ve vztazích.  O vědomém životě nemluvě. 

Kdo je tedy na tom lépe nebo hůře?

Takže za mne podle čísla na účtu posuzovat, zda člověk je nebo není sluníčkář, je povrchní. Je potřeba více indicií...

Takže o čem je pro mne pojem sluníčkář, o kterém se tak často zmiňuju, a proč to není vhodný adept pro budování cohousingu? I když pro ně cohousing naopak může být skvělá výuková a transformační cesta!

A jak vypadá opačná strana mince, která taky není vhodná pro budování komunit Nové Země? Tj. komunit s vyššími životními a etickými normami, než má průměrný člověk v národě. Protože my chceme žít ve společnosti lidí na vyšší úrovni vědomí, než je většinová společnost.

Je to tak? Proč bychom to jinak dělali, že?

Než se však pustím do popisu obou extrémů, prosím berte na vědomí, že my jako lidé jsme na cestě ve svém vývoji každý někde mezi těmito póly.

Já jsem si toho vědoma a můj text NENÍ o tom, že člověk je BUĎ – ANEBO. Opravdu nevidím věci černobíle. I když je tak popisuju, protože popisuju obě strany mince. Oba extrémy, které na své cestě ke cohousingu nechceme.

Sluníčkář

je pro mne hledající člověk, který se probudil k vědomému životu a učí se v něm orientovat a žít. Což je super, jenom více takových lidí!

Problém však nastává, pokud tu svou duchovní cestu přežene do extrému – jakože si tím asi projde každý, je to přirozený proces vývoje

  • a začne se stylizovat do děsně a furt pozitivní rádoby duchovní polohy,
  • obehrává naučené ezo či náboženské fráze bez hlubšího pochopení souvislostí, což samozřejmě ještě nemůže vidět a chápat ve své fázi poznání. 
  • Všude kolem sebe trousí tyto naučené fráze a typické sladké sluníčkářské věty,
  • věnuje mimořádné úsilí tomu, aby se navenek prezentoval děsně sladce a jakože duchovně,
  • a navíc se domnívá se, že hojné meditace a rituály, návštěva všech možných kurzů či návštěva kostela (pro ty, kdo se probudili do křesťanství) jsou tím pravým projevem duchovnosti člověka. Přitom to, co žije sám doma, je úplně o něčem jiném.
  • Plus jeho neustále pozitivní maska, kdy strká hlavu do písku před vším, co zavání negativitou, namísto toho, aby se s ní učil pracovat a chápal její vliv na náš život.
  • Nebo když obviňuje společnost tam venku a věří, že cohousing ho spasí. Že vyřeší jeho osobní problémy a programy.

Jinými slovy řečeno - hodně se soustředí na to, co je na povrchu a do této polohy se pořád snaží napasovat. Protože žije jenom podle svých povrchních duchovních znalostí.

Dalším typickým znakem těchto lidí je

  • naivita a megalomanství o tom, jak věci fungují, co mohou zvládnout,
  • a laxní vztah k penězům a prostředí (ke hmotě kolem nich), kde a jak žijí, které je obklopuje u nich doma.
  • Protože mají mnoho nevhodných naučených programů ve vztahu k penězům, ale nepovažují za důležité se v tomto hmotném světě učit, jak s hmotou a financemi  zacházet.
  • Rádi ulítávají na obláček svých snů a ke spojení nahoru, které je tak příjemné a osvobozující. Ale s životem v naší realitě moc nepomáhají.

Vím o čem píšu. Jako sluníčkář jsem se narodila a vydrželo mi to navzdory dramatickým životním okolnostem až do dospělosti, kdy mne Život postavil velmi razantně nohama na zem a učil mne žít a zvládat nejprve hmotnou realitu, a pak spojit přirozeně spirituální i hmotnou stránku života v jedno. Nežít to odděleně.

Takže dneska už vím, že odděleně žijí svou hmotnou nebo duchovní realitu lidé neprobuzení nebo na začátku své duchovní cesty.

A vidím už roky, že ten stejný model o rovnováze hmotného a duchovního života, který Vesmír učil mne, opakuje i u dalších lidí, kteří prošli stejnou cestou a došli ke stejnému cíli, tj. k pochopení nutnosti rovnováhy mezi oběma světy a přístupy.

Pro mne dalším typickým znakem sluníčkáře je, že zná nazpaměť tuny ezo pouček (u křesťanů tuny veršů z bible o tom, co je jako správné) a všechny kolem jimi častuje, ale jakmile dojde na lámání chleba a na jeho cestě se vyskytne jeho osobní problém, tak tam sluníčkovské masky odkládá a jedná jako každý jiný nevědomý člověk – na základě svých starých mentálních programů, které se dosud nenaučili pochopit a zpracovat. Prostě se s ním nedomluvíte, když je problém. Takže málo užitečného pro společný život. 

Zpracovávání našich starých mentálních bloků a zranění je pro nás všechny běh na dlouhou trať, ale lépe se to děje ve společnosti stejně znalých lidí, než ve skupině nevědomých zablokovaných lidí, kteří chtějí být hluší a slepí a nechápou, cože to na pozadí jejich nebo vašich procesů běží.

Pragmatici

mají přesně opačnou opačnou cestu. Vidí jenom hmotu a duchovno považují za “ezoblabla”, za něco méněcenného a bludařského. Hmota a peníze je pro ně to jediné. Na co si nemohou sáhnout nebo se o tom neučili ve škole / v církvi – neexistuje.

Ale i mezi tzv. pragmatiky je hodně lidí bez peněz (takže absence peněz jako diagnostika sluníčkáře fakt nestačí), ale taky dost těch, co peníze mají a tak věří, že jejich peníze jim potvrzují jejich správnou cestu a víru o tom, jak to na tom světě jako chodí. Dokonce jsem se s takovými lidmi setkávala i v křesťanství, kde by člověk nějakou míru poznání a duchovnosti logicky očekával. 

S takovým lidmi se jenom těžko domlouváte na společných postupech, protože oni zase nechápou vaše znalosti z energetického světa a nemohou tudíž s vámi účinně spolupracovat na tvorbě projektu.

Jakkoliv projekty vypadají, že se budují jenom v hmotném světě, obrovská část práce je potřeba udělat na úrovni neviditelného světa a transformace každého jednotlivého člověka. 

Aby vše probíhalo co nejvíce hladce a co možná nejrychleji. Je moje zkušenost.

A na hmotné úrovni si fakt nevystačíte s tím, co jste se o životě naučili doma. Potřebujete velké množství odborných znalostí. Jak z hmotného světa, tak ze světa energií. A k tomu přidat hodně práce, kterou vám nikdo nezaplatí. A sebedisciplíny. Tady neuzemněný člověk, který nemá návyky o něco vytrvale usilovat, rychle odpadne.

Nicméně tyto možnosti neviditelného světa a vesmírných zákonů nevysvětlíte neprobuzeným lidem, tudíž nemůžete projektům pomoci v růstu taky energetickou cestou. Což je škoda.

Navíc zkušenosti z historie dokazují, že každý extrém ve skupině – ať na té či oné straně mince, ať vlevo či vpravo –  hrozí přerůst do ještě většího extrému a nějaké formy totality – což jistě nikdo v komunitním bydlení nechce. Takže o další důvod více si pečlivě hlídat, s kým do projektu jít. Protože tady se naivita a nedostatek kompetencí fakt nevyplácí.

Jako příklad vídávám ve FB skupinách nadšené sluníčkáře, kteří skočí na lep a sladké řeči každému, kdo jim nabízí to, co chtějí slyšet. A je jim úplně jedno, že se baví s anonymním profilem, za kterým nestojí žádný konkrétní člověk. Protože na FB je přece normální si hrát na anonymy.

Ale nemělo by to být normální v případě v cohousingu, kdy chcete vsadit celou svou budoucnost na jednu kartu.

Sama za sebe mám jasno v tom, že když člověk nevystupuje pod svým jménem, nelze mu věřit. Má důvod něco skrývat a je to pro něj normální jednání. 

Moje hodnoty jsou někde jinde a tak nejsem schopna vůbec fungovat jako anonym. Cítím se v tom hodně špatně, protože TO NENÍ PRAVDIVÉ. Pro mne je život v pravdě vůči sobě i druhým velmi důležitý. I když v tom nejsem vždy dokonalá, protože podvědomé programy fungují u každého z nás, snažím se ve svém vědomém jednání, seč mi síly stačí být otevřená a poctivá. Protože začít je třeba u sebe.

A stejný přístup chci také od lidí, se kterými jednoho dne budu žít blízké vztahy v komunitě. 

Nikdo nechceme, aby s námi druzí jednali nepoctivě, protože jsou na to zvyklí. A je to taky důvod, proč do svých facebookových skupin pouštím jenom lidi, kteří nemají problém se odtajnit. 

A jak to máte vy se svými hodnotami a anonymy? Přemýšleli jste o tom někdy?

Zlatá střední cesta

Proto zdravá cesta je ona známá zlatá střední cesta. Kdy člověk dozraje do bodu, že pochopí, co jsme se tady přišli na tuto planetu naučit a zrealizovat, a učí se žít oba světy (hmotný i duchovní) současně a vyrovnaně. Aniž by ulítával dlouhodobě na jednu nebo na druhou stranu. Aniž by žil ve víře, že pouze jedna strana mince je ta jediná pravá. 

No a k tomu právě komunita a komunitní bydlení slouží jako skvělý nástroj transformace a vývoje, pokud jsme ochotni nějaký svůj vývoj a transformaci podstoupit. Protože ani to u řady lidí není to, co by byli ve své vizi o komunitním bydlení ochotni akceptovat. Očekávají, že hezký život se stane tak nějak automaticky a sám. Protože nemají dovednosti v budování vztahů.

Je moje zkušenost osobní i poradce komunitního bydlení tady v Anglii. Prošla jsem několika projekty, většina z nich rychle zanikla nebo nečinně čeká na nějakou realizaci dodnes. Protože nemají dostatek kompetentních lidí, kteří by uměli celý projekt vytvořit a vést jako byznys. Protože to je byznys! Žádná hra na Bratrstvo kočičí pracky. Musíte s projektem zacházet a tvořit ho stejně jako firmu. Nevystačíte si s tím, co jste se naučili doma jako děti. Potřebujete mít řadu odborných znalostí a ještě větší řadu užitečných kompetentních lidí v projektu. Nejenom sny.

A zase je to stejné jako s firmou – můžete začít jako totální podnikatelští amatéři, ale pokud to se svým podnikáním myslíte vážně, tak dojdete do bodu, kdy vám bude jasné, že vaše naivní představy o podnikání jsou nedostačující a potřebujete se začít učit “jak na to”. A s cohousingem je to stejné. 

Jenže pak je důležité si pro svůj vývoj a transformaci vybrat nebo vytvořit vhodnou skupinu lidí. 

Nevědomí lidé zasekaní ve hmotě a odmítající spirituální stránku života asi nejsou vhodní parťáci pro společnou cestu a růst. Právě naopak. Stahují nás energeticky dolů jak svými nízkými vibracemi, tak problémy, které jejich nezpracované osobní programy, zvyky, charakter a nezralé názory umí vytvořit. 

Ale ani naivní sluníčkáři bez praktických dovedností pro život, odmítající vše negativní, nejsou to pravé ořechové. Možná je tam větší pohoda, ale v hmotném světě s nimi toho zase moc trvalého nezrealizujete. Jedině že by vám vyhovoval domeček splácaný z hlíny – jakože super eko – nebo bydlení v nějaké dřevěné chatce a oblékání se do starých slovanských hávů s věnečkem na hlavě. Což může být dobrá cesta na začátek nějakého růstu, ale přece jenom – my dneska jsme už ve svém vývoji několik století dále od hlíny a slámy, měli bychom podle toho i žít. Naučit se žít zdravě a ekologicky za současných podmínek. A být tím světlem na cestě pro ostatní, že tak to jde. A pokud hlína a sláma, tak zpracována moderním způsobem. 

Ezoterici a sluníčkáři ve svém klasickém stylu života a oblékání nemají moc šancí oslovit zbytek lidstva a získat je na svou stranu, protože není důvod žít v minulosti, když jsem se narodili do těchto časů. 

A stejně tak to je i s křesťany, kteří taky žijí ukotveni v minulosti, stejně tak omílají svoje dogmata a neumí oslovit běžného člověka dnešní doby. Neumí být skutečně užiteční dnešním lidem. Protože my už nežijeme v době před 2000 lety a více, ale nyní.

Vím ze svých inkarnačních vzpomínek, že jsem žila v době Ježíše, ale to, co mám dělat a předávat dneska, není nostalgický návrat do minulosti a papouškování toho, co říkal Ježíš, ale předávám poznání, jak žít a tvořit DNESKA. V rámci jeho hodnot. Ty se nezměnily.

V čem já vidím sluníčkářství jako zavádějící a nebezpečné, je jejich vize, že útěk do přírody, kde pro sebe zaberou v izolaci od světa další půdu a zaneřádí další kus přírody – vyřeší jejich osobní problémy a splní jejich vize o šťastném životě. Jakkoliv rozumím té vnitřní touze po životě v přírodě. A tichu! 

Pokud jste ale skutečně vědomí, zkuste si představit, že se postupně zrekonstruují zanedbané části měst a v nich se vytvoří ony oázy klidu a přírody.

Že jako vědomí lidé pomůžete napravit a oživit to, co jsme jako lidský druh poškodili. Protože on to za nás nikdo jiný neudělá. A útěk od toho nás nespasí.

Anglická cesta

Proto se mi mnohem více zamlouvá anglická verze cohousingu, která se soustředí na hlavní část národa (nikoliv pouze na sluníčkáře tíhnoucí ke slámě a hlíně v izolaci od světa jako to převládá v Čechách) a zlepšení kvality života ve městech.

Líbí se mi jejich verze a smýšlení, že útěk od reality a od “toho ošklivého světa tam venku” není správná cesta.  Nejsou fandové izolace cohousingových projektů a lidí v nich od světa. Přestože i tady samozřejmě se občas vyskytují pokusy různých extremistických skupin se izolovat a jakože se chránit před světem. 

Takže co s tím?

Samozřejmě, že si do projektu nenaberete každého, koho potkáte, jakože rovnost – volnost – bratrství, ale je třeba rozumět těm energetickým a transformačním procesům na pozadí a podle toho své skupiny a projekty budovat. Vyváženě. Mít tam zastoupené oba póly (sluníčkáře i pragmatiky) alespoň na základní úrovní probuzeného vědomí a být si vědomi jak silných, tak slabých stránek všech zúčastněných. 

S cílem sloužit svou skupinou vnějšímu světu. Získat vnější svět pro spolupráci něčím přitažlivým. A ukázat jim, že nejste jako projekt skupina žijící odtržená od světa jenom sama pro sebe, ale že vaše komunita má vyšší – ale praktický – účel a cíl. I třeba “jenom” život v klidu, pohodě a nepředstírané harmonii je dostatečný cíl pro cohousignový projekt. Ukázat světu, jak se to dělá. 

Vezměte si ponaučení od těch, kteří neuspěli a neopakujte jejich chyby. Například křesťanství – příklad, který máme všichni na očích. Tolik vznešených řečí a frází – a skutek utek´. Sluníčkáři totéž v bledě modrém. 

Protože s cohousingem je to stejné jako s každým jiným podnikáním nebo s rodinou - Musíte mu dát zaprvé nějaký vyšší smysl. Nestačí nasypat na jednu hromadu lidi, kteří se nějak potkali. A zadruhé pokud chcete, aby si projekt na sebe vydělával, aby měl z čeho fungovat, potřebujete nabídnout vnějšímu světu něco užitečného.

Protože ať jsou naše sny a přání v souvislosti s cohousingem jakékoliv, je to pořád projekt, který musí fungovat podle nějakého byznys modelu. Aby zůstal životaschopný. Jakkoliv řada lidí má k podnikání odpor a nechce se tyto dovednosti učit. A jsme zase u peněz a praktických dovedností pro život…. 

Nicméně na začátku každého projektu by měla stát skupina kompaktibilních lidí, kteří umí celý projekt naplánovat, sehnat vhodné lidi a mít taky jasno v tom, co jim nabídnou. A zda jsou jejich byznys aktivity životaschopné a udrží projekt při životě. 

Je sice jasné, že žádný projekt nebude plně obsazen jenom a pouze ideálními lidmi na vysoké úrovni vědomí a kompetencí, ale je potřeba mít základní silnou skupinu lidí v projektu, kteří svým působením jsou schopni udržet svoje původní záměry a standardy tak, jak bylo na startu plánováno, a mít vytvořeny systémy a procesy, jak na tuto úroveň dostat do života nově příchozích. Protože když nové lidi nenaučíte to dobré, oni naučí ostatní to špatné. Protože energie lidí se jak v partnerství, tak v projektu vyrovnávají.

Proto je tak důležité rozumět práci s energiemi.

Zkušenosti z křesťanství

Bylo v původním plánu raného křesťanství budovat vědomé komunity. Ostatně takové komunity, většinou vedené ženami, budovali už také tzv. pohané před příchodem Ježíše a jeho učení.

Jenže jako vždy, kde zástupci pravdy jsou slabí a neorganizovaní, věci byly uchopeny nesprávnými a nevědomými lidmi, ale zato silnými a agresivními, jak lidská omezenost umí být – a ti všechny dobré a užitečné myšlenky z hlav lidí vyplenili, jejich kořeny vymýtili, dokumenty zničili. A vytvořili si svoji verzi pravdy, kterou zaznamenali formou bible. Dokumenty BBC na toto téma podrobně rozebírají jak kořeny křesťanství, tak úpravy bible. Koho zajímá, může dohledat na YouTube.

Mnoho let jsem byla součástí různých křesťanských skupin v Čechách i v Anglii a sledovala jsem, jak tyto skupiny fungují. Jak vznikají, s jakými cíli a ideály a jak pak přerostou v to, v co – skoro – všechny náboženské organizace. Nic přitažlivého a smysluplného pro dnešní život. 

Studovala jsem historii těchto křesťanských skupiny během staletí – včetně těch, co tvořila Jednota bratrská a Moravští bratři po celém světě nebo o co se pokoušel Baťa – a vždy to padalo na lidech a jejich charakterech. Logicky. 

Všechny pokusy o transformaci lidstva - včetně pokusu o naší poslední českou reformaci ukončenou násilně katolíky v roce 1621 - dojely na charakter a nevědomost lidí.

Z toho pro mne jasně vyplývá, že jediná cesta k budování jakékoliv smysluplné a udržitelné skupiny Nové Země začíná u budování každého jednotlivce a jeho domova a rodiny.

I když existuje řada hotových komunitních projektů, kde spolu lidé vycházejí navenek v dobrém, a projekt žije dále bez ohledu na to, co se tam přihodí. Stejně tak znám řadu projektů, které stojí, ale lidé se tam nepotkávají. Žijí stejně, jako ti ostatní lidé mimo projekt. Jsou si lhostejní.

Jenže co chcete vy?

Já se usiluju budovat projekty Nové Země. S vědomými a spolupracujícími lidmi na palubě. Kteří nejenom vědí, ale také žijí v souladu se svým poznáním. Protože "vědět" nestačí.

Upozornění:  Článek nebo jeho části prosím sdílejte pouze s odkazem na tuto stránku. Děkuju.

Zajímá vás téma cohousingu a budování vědomých komunit více do hloubky? Připojte se ke mě na FB stránce (což ale není moc spolehlivé, FB moc příspěvků neukazuje), nebo se přihlašte k odběru novinek z mého blogu (doporučeno). 🙂 

Pokud chcete mou práci podpořit, a ještě k tomu dostat přístup k obsahu navíc i jiným výhodám, staňte se mým patronem a podporujte mne i sebe na portálu Buy me a coffee.

Pošli to dál 👀